Na počátku července se konal letní kemp v Borkovanech, kterého se zúčastnilo celkem 16 dětí. Hlavním námětem těchto prázdninových dní bylo seznámit se s životem pravěkých lovců. Na několik dní jsme se proto přenesli do časů dávno minulých, do časů, kdy čas určovalo slunce, teplo dodával oheň, ochranu poskytovalo drsné, ale nezbytné prostředí lovecké tlupy, kde se musel spolehnout jeden na druhého.
V průběhu týdne jsme si nacvičili s Huňáčem, návštěvou z pravěku, rituál O gemio, který nám spolu se zázračným náhrdelníkem zaručoval úspěch v lovu.
Každým dnem jsme přidávali další sloky k písni lovců, jejíž refrén nás bude ještě provázet dlouho :
V pravěku, v pravěku,
dám si soba na špeku
v pravěku, v pravěku,
dal bych bráchu za deku.
Pět dní bylo naplněno aktivitami, hrami, sportem, vycházkami. V palčivém letním slunci děti poznávaly strasti ovládání člunů na stojaté vodě, zkoušely plout směrem, který si vytyčily, měnily si místa v lodi i jednotlivé posádky, svedly pravou lodní bitvu, lovily "námořníky přes palubu" a na závěr se koupaly ve vestách.
Ve středu jsm e se vydali na průzkum volně přístupných jeskyní v jižní části Moravského krasu, v části, kterou protéká Říčka. Malí lovci zhlédli vývěr Říčky, světoznámou jeskyni Pekárna, která nám stejně jako pravěkým lovcům poskytla ochranu před chvilkovým deštěm, Netopýrku i s jejími fascinujícími sintrovými náteky. Překonávali jsme rozbujelý vodní tok po kmeni i po kamenech, někteří se prošli přímo vodou. Unavení, provlhlí, špinaví, ale spokojení jsme dorazili zpět do Borkovan,
Samozřejmě jsme se věnovali i nácviku loveckých dovedností, stříleli jsme z luku i z foukačky, šplhali po stromech, zkoušeli svoji sílu, vytrvalost, rychlost i postřeh.
Poslední den jsme sehráli velkou hru, kdy lovci museli hledat zlato, pak je směňovat za recept, náčiní či potraviny a následně uvařit Huňáčův milovaný kotlíkový guláš. Nepochybně Huňáč ví, o čem mluví, protože všechny misky byly snězené až do dna. Nejlíp chutná, co si uvaří každý sám.